Navigace

Obsah

Historie pošty Město Albrechtice


V letošním roce slaví pošta Město Albrechtice 180 let od svého vzniku. Existence pošty je nedílnou součástí historie samotného města a  regionu a jejich rozvoj je úzce provázán. Když v 17. století začala jezdit víceméně pravidelná linka Vratislav - Krakov, vedla trasa přes Prudnik, Krnov, Opavu a Fryštát. Rovněž linky Vídeň - Olomouc - Vratislav šly většinou přes Krnov, jen některé zpočátku napřimovaly trasu na Bruntál a Vrbno. Většina jízd asi vedla přes Albrechtice, v obci tehdy však nebyla poštovní stanice. Asi první zmínka o poště v Albrechticích pochází z druhé poloviny 18. století.

Jako poštovně důležitější však v tu dobu krátce existovala obec Hynčice u Albrechtic. V souvislosti s požadavkem zlepšit spojení do všech oblastí rakouského státu bylo rozhodnuto v letech 1775-7 o rozšíření tras. V našem kraji to byl plán přímého spojení Krnov–Zlaté Hory (Zuckmantel), protože nebylo vhodné jezdit přes, nyní již, pruské území. Proto v souladu s předpisem o vzdálenosti 2  mil (14 km) mezi poštovními stanicemi byla 1. 5. 1785 zřízena nová poštovní stanice Hynčice. O její důležitosti svědčí i to, že sběrna v Albrechticích spadala pod pravomoc této stanice. Pravidelný kurz však nebyl zřízen a vzhledem k obtížnosti terénu, zvláště v zimním období, byl ponechán starý kurz na Prudnik. Poštovní stanice byla zrušena k 1. 12. 1788 a sběrna dopisů v  Albrechticích byla převedena do Krnova.

Srovnáme-li přehledy nebo mapky cestovních linek a jejich tras od různých autorů, snadno určíme, že jeden opisoval a překresloval od druhého. V počátcích to byla mapka Petra Nella z 18.století, na níž nelze poznat, kudy přesně vedly některé trasy. Na Nellově mapě je úsek Krnov -Prudnik (Jägerndorf -Neustadt) nakreslen přímkou, uprostřed přeškrtnutou -snad označuje mezistanici. Kudy přesně vedla, těžko rozhodnout; snad přes Albrechtice — bylo by to na půl cestě.
Některé prameny uvádějí trasu přes Pelhřimovy a Rudoltice, ale s ohledem na sjízdnost cesty pro poštovní vůz je pravděpodobnější směr Krnov -Albrechtice – Třemešná.

Obec Albrechtice stála na křižovatce aspoň dvou směrů a na hranicích Rakouského Slezska, Pruského Slezska a moravské enklávy Osoblažska. Původně tu existovala od r. 1788 (prý i dříve) jen sběrna dopisů, podle topografického poštovního lexikonu z konce 18. st. snad fungovala i pololegálně pro dopravu osob podle potřeby. Nebylo proto divu, že druhý poštovní úřad na Krnovsku byl zřízen roku 1828 v Albrechticích. Od 1. 10. 1831 v souvislosti s  dokončením říšské silnice Opava–Albrechtice tu byl ustaven hraniční poštovní úřad, jejž řídil krnovský poštmistr Jacob d´Ecoln.

Postupně získávaly Albrechtice velkou důležitost. To zdůrazňuje i fakt, že, v době před vybudováním železnice, silniční trasu Opava-Albrechtice vystavěl stát. Albrechtice byly sice nevelkou obcí a i s přilehlými obcemi měl poštovní úřad skrovnou agendu, ale provoz tu byl značný. Zdejší pošta, přesněji poštovní stanice, se stala uzlem pro silniční dopravu ve směrech Krnov, Jeseník, Vrbno, Osoblaha, Prudnik a  později i Jindřichov. Navíc tu byla přepřažní stanice pro poštovní linky Opava– Jeseník a také pro jiné, eventuálně extra-jízdy, takže ani pravidelných 30 koní ve stáji někdy nestačilo a muselo se sahat pro výpomoc ke zdejším rolníkům. (Pro srovnání: poštovní stáj v Krnově prý měla ve 30. letech jen 12 i více párů koní.) S otevřením železniční trati r. 1872 byla poštovní doprava osob a nákladů postupně omezována a r.1890 stanice zcela zrušena.
Jiný důležitý fakt přináší zpráva, že od 1. 1. 1854 začalo fungovat poštovní spojení mezi Albrechticemi a Pruskou Opavicí. Přesné datum vzniku novodobé pošty neznáme; na základě jiných dat lze odhadnout, že jeho vznik je možno klást k těsné blízkosti 15. 10. 1850. 

Velkou konkurencí pro jízdní pošty byla vzmáhající se železniční přeprava. Od počátku existence železnice byl v každém vlaku poštovní vagon. Přeprava pošty se tím výrazně zrychlila. Už otevřením železniční trati Svinov–Opava se změnily některé kurzy tak, aby navazovaly na přišlou poštu z  Vídně. Z Opavy do Krnova vyjížděla pošta ráno, z Krnova pokračovala na Albrechtice v 8.30 h. Daleko důležitější však bylo postavení trati Olomouc - Krnov - Opava a Krnov - Jindřichov, posléze Glucholazy (Ziegenhals).

V  počátcích jezdily pouze 2 páry vlaků, tedy v každém vlaku jela pošta. V  nádražních budovách postupně dostávala c.k. pošta místnost pro zpracování zásilek. Na území Krnovska to bylo v Branticích, Albrechticích, Třemešné a  Jindřichově. Na trati Třemešná–Osoblaha pošta takové místnosti neměla. V plné konjunktuře přežívaly trasy okrskového dosahu a konkurence železnic jim nevadila. Poštovní jízda Albrechtice–Spálené, kde tehdy končil okres Krnov, přetrvala i přes rok 1890. O této trati v letech 1850-89 uvádí J. Hůrský ve své studii: Trať Albrechtice – Hynčice – Holčovice má 10 km a jízdní doba trvá 85  minut. V další studii, která se týká doby před I. světovou válkou, uvádí trať Albrechtice – Spálené, počet zastávek 5, délka13 km.

Doprava pošty k  jednotlivým poštovním úřadům však byla neméně důležitá, než doprava poštovních zásilek na větší vzdálenosti. V počátcích pravidelných poštovních jízd to bylo jednoduché: jezdilo se jedenkrát denně, kdo přišel pozdě, ať s dopisem nebo pro něj, měl smůlu.
Příklad pro to máme z r. 1880: v údolí Zlaté Opavice (tj. Z  Albrechtic do Holčovic) jezdí od nového jízdního řádu povozná pošta (Fahrpost i  Botenpost) v úzkém rozmezí od 8 do 9.30 h. Jestliže se někdo opozdí, zásilka tu zůstane ležet 20-24 hodin (do druhého dne). Nebude vydána ani vybrána. A tak jsme vlastně ani moc nepokročili, když se zásilky odesílají jen jednou denně, obvykle večerními ambulancemi, i v současnosti.

V r. 1872 se v  Albrechticích konají 3x denně jízdy od pošty k nádraží, od 1. 5. 1895 pak 4x denně. Od 1. 3. 1886 je vedena pěší pochůzka mezi Opavicí a železniční zastávkou Linhartovy - je to blíže než do Albrechtic. Některé trasy měly jak jízdní přepravu (Albrechtice - Spálené tam a zpět), tak pěší (Spálené - Albrechtice tam a zpět). Koně-spřežná jízdní pošta byla v této době povětšině v soukromých rukou. Stát tak nemusel vydržovat nákladné stáje a tažná zvířata. V přímé návaznosti na stav před 1. svět. válkou jezdil až do 15. 5. 1926 na trase Albrechtice - Kutlberk čtyřmístný poštovní kočár jednou denně tam a zpět. Počínaje 15. 5. 1926 obstarávaly poštovní dopravu spojenou s osobní 3 autobusy, každý s 18 místy, a to dvakrát, podle potřeby i třikrát denně.

Za I. republiky se poštovní trasy nijak podstatně nezměnily. Diametrálně jiné poměry zavládly v době okupace. Hlavním železničním směrem se stala trať Vratislav -Opava -Suchdol n. Odrou (Breslau -Troppau -Zauchtel), Olomouc -Krnov byla tratí vedlejší. Kromě toho Němci zavedli rozvětvenou automobilovou přepravu pošty. Z  Albrechtic jezdily od r. 1939 tyto linky:
č. 4 Neustadt (Prudnik ) – Wachtelkunzendorf (Trzebina) – Röwersdorf (Třemešná) – Olbersdorf
(Albrechtice)
č. 29 Olbersdorf (Albrechtice) – Rosswald ( Sl. Rudoltice) – Hotzenplotz (Osoblaha)
č. 30 Olbersdorf (Albrechtice) – Nieder Hillersdorf (Holčovice) – Hermannstadt (Heřmanovice)
č. 31 Olbersdorf (Albrechtice)– Neudörfel (Česká Ves) – Karlsthal (Karlovice) – Würbenthal
(Vrbno p. Pr.) pozdějitaké Hlubčice – Opavice – M. Albrechtice

V Albrechticích byla i garáž pro 2 poštovní autobusy (otevřená pronajatá garáž – Drescher). Když přibyl třetí, bylo v ní málo místa a uvažovalo se o  stavbě nových. Autobusy se používaly na linkách: Linka 1 St. Olb. – Bad Karlsbrunn (Město Albrechtice - Karlova Studánka)
Linka 2 St. Olb. – Hermannstadt ( -Heřmanovice)
Linka 3 St. Olb. – Hotzenplotz ( - Osoblaha)

Po osvobození v r. 1945 sice došlo k obnovení předválečného stavu, ale vlaková pošta fungovala jen krátce.

Na tratích Krnov - Jindřichov a  Třemešná - Osoblaha byla zrušena asi už r. 1947, nejpozději 1948. Místo ní začala jezdit automobilová pošta. V průběhu let se trasy přes Město Albrechtice mírně měnily, ale v podstatě zachovávaly pravidlo: ráno z Krnova do Heřmanovic (později až do Zlatých Hor) a druhá do Osoblahy. Odpoledne jezdily zpět. Tento stav poštovní dopravy se udržel asi až do r. 1960. Při územní reorganizaci došlo zároveň i k novému směrování kurzů. (Podrobnosti by zabraly hodně místa.) Je zajímavé, že jakási poštovní přeprava ve vlacích v 50. letech přece jen existovala. Uvádí se, že v r. 1957 se se konají poštovní pochůzky k vlakům ráno mezi 6. a 7. hodinou a pak během dne ještě ke 4 vlakům.

BUDOVY
Pošta v Albrechticích byla v r. 1831  umístěna na náměstí v domě č. 7. (Vr. 1928 patřil dům spolku Marienstift ). V  průběhu 19. století (snad to bylo kolem r. 1880) byl poštovní úřad přemístěn na říšskou silnici do míst u mostu, kde dnes vede ulice k městskému parku.
 
   

Zneznámých důvodů se PÚ v Městě Albrechticích přestěhoval dne 14. 11. 1931 do nově postaveného domu dr. Ernsta Bauera na Poštovní ulici č. 5. Budova stojí na břehu Zlaté Opavice, podstatně blíže nádraží než stará pošta, patřící rodině poštmistra v. v. Friedricha Riedela. Poštovní úřad tam pracuje dodnes.

Bylo to snad proto, že dosavadní poštmistr odcházel do penze a  za dům, který mu patřil, by tak pošta musela platit nájem? Aspoň tak to probíhalo i v jiných případech. Jenže v nové budově také se musel platit nájem. Celkový nájem byl určen na 18 000 Kč ročně ve 2 půlletních splátkách.

Nájem místností v domě č. 55 byl po obsazení Sudet potvrzen a vždy každým rokem znovu potvrzován. Podle smlouvy z 12. 6. 1939 to bylo 2160 RM. 3.  9. 1940 se jednalo s majitelem Bauerem o plánované přestavbě poštovních místností a ten nabídl celé přízemí říšské poště ke koupi. Proto bylo provedeno úřední ocenění hodnoty domu, ale prodej se neuskutečnil. 31. 12. 1940 se ve  smlouvě uvádějí nové, další místnosti pro užívání: 2 pokoje a předsíň v 1. patře, sklepní a půdní prostory, a to od 1. 2. 1941 s ročním nájmem 240 RM.
   

Krátce nato, 14. 3. 1941, byl v nové smlouvě zvýšen nájem na 420 RM s užívacím právem od 10. 3. 1941. Majitel domu JUDr. Ernst Bauer, vládní rada v penzi, zemřel 10. 7. 1942 a dům zdědila Adele Sedlmayr(ová). Ta 24. 6. 1943 zažádala o zvýšení nájemného s odůvodněním: Bylo by to odškodnění ve výši 100 RM ročně kvůli dennímu vícenásobnému zajíždění aut (Landkraft-wagen) na dvůr pro přichystání části zahrady ke zřízení přístřešku pro ruční poštovní vozík a kola. Také náklady elektrického proudu pro vodní čerpadlo stoupají v důsledku vyšší spotřeby vody a žumpa se kvůli tomu musí vyprazdňovat 2x i 3x ročně, což přináší výlohy navíc. Pošta doporučuje vyhovět na celkovou sumu 130 RM, což Ředitelství pošt částečně odmítlo a majitelka nakonec souhlasila se zvýšením o 100 RM.

Na začátku roku 1939 zjišťovalo ŘP Opava garážovací podmínky mimo Krnov. Pod poštu M. Albrechtice spadaly dopravní prostředky v místě. V Městě Albrechticích je garáž dopravce Dreschera za měsíční sazbu 45 RM od 1. 11. 1938. Nájemní smlouva ještě není uzavřena. Garáž byla pro poštovní provoz příliš malá. Nebyla vytápěná, chyběly skladovací prostory pro pohonné a mazací hmoty. Jáma stačila jen pro malý autobus (8x3 m na výšku), dvůr byl velmi malý a bez zpevněného povrchu. Garáž se zvětšit nedala, protože není místo. Začalo jednání, zda by město nemohlo zřídit garáž, jakmile landrát dá svolení.

15. 3. 1939 sděluje starosta M. Albrechtic Ředitelství pošt v Opolí, že by postavili na obecní náklady garáže pro 4  autobusy, ale mají málo peněz, proto potřebují vědět, kolik by dostali jako měsíční nájem. K tomu potřebují i nějaký vzorový plán, technické a zvláštní podmínky.

Dále se vedla bohatá korespondence, budou-li se či nebudou stavět garáže; urychleně se má pro ně vyhlédnout vhodné místo; když byly podány návrhy (např. trojúhelníkový pozemek u školy a silnice do Opavice), ŘP je odmítalo. Statkáři potřebovali bezpečně vědět, zda pozemek budou prodávat nebo mají pole připravit na osetí (bylo to na počátku října 1939). Odpověď přišla vyhýbavá – zatím není rozhodnuto. Postupně byly až do r. 1943 podány tyto návrhy: na silnici do Hynčic po levé či pravé straně, bývalý český školní pozemek, pozemky rodiny Tillů nebo další v těsné blízkosti. Jako obvykle docházelo k zamítnutím: směrem na Hynčice má být spodní voda a naproti se zas uskuteční výstavba domků (k tomu došlo v 70. letech); školní pozemek má převzít obec a vystaví na něm mateřskou školu.

Mezitím se zjistilo, že i pošta je malá a že by bylo vhodné s garážemi postavit i poštu; pro obě stavby je však školní pozemek malý. A tak se pořád řešení oddalovalo a přes urgence poštovního úřadu nepokročilo. Když už byl přednosta v srpnu 1943 neodbytný, z ŘP Opolí mu odpověděli už známými důvody a dovětkem, že se k věci nechtějí vracet. Stejně výstavba připadá v úvahu až po válce. Přesto ještě jednou starosta poslal urgenci, ale tentokrát ŘP požádalo vedoucího landrátu v Krnově, že mu budou vděčni, když přesvědčí albrechtického starostu, aby neobtěžoval.

Pošta zůstala ve stejné budově jako dříve a sídlí v ní dosud (Poštovní ulice č. 5, čp. 55). Podle údajů z r. 1948 poště patřily domy č. 55 a 146. K velké modernizaci vnitřního vybavení došlo v r. 1986, mj. byla u přepážek instalována neprůstřelná skla. Budova patřila spojům, konkrétně od 80. let telekomunikacím, protože je tam umístěna ústředna pro bezdrátové telefonní spojení na Osoblažsko. Pošta sídlíla v přízemí budovy a platila  Telecomu nájem. Na zahradě stojí anténní stožár, nyní už nefunkční, protože signál jde od r. 2002 mimo město. Příjezd pro poštovní auta byl upraven z boční ulice. Od roku 2010 sídlí pošta na náměstí ve zrekonstruované pronajaté budov budově.

Albrechtice ve Slezsku, později u Krnova, jsou pravidelně v novinách od r.1927 nazývány Stadt Olbersdorf, Město Albrechtice. Pošta tento název na vědomí nevzala, k přejmenování došlo až po II. světové válce.
 
ZAMĚSTNANCI
Zpočátku asi nebyl poštovní úřad v Albrechticích velký. I když přesná čísla nejsou k dispozici, přesto je známo, že po čase útlumu po zrušení přepřažní stanice vzrostl jeho význam natolik, že v době kolem I. světové války byl největším neerárním v okrese a  jeho vedoucí měl titul a hodnost vrchního poštmistra.

V meziválečném Československu sem přibylo několik českých poštovních zaměstnanců. Neměli tu snadné postavení a to nejhorší je čekalo v r. 1938. V Zemském archivu (Krnov) se dochovalo vyprávění několika dobrodružných německých mladíků o tom, jak přebírali úřady v Albrechticích.

Pošty se týká tento odstavec:
„Na poště ukazuje český poštmistr málo chuti dát se odzbrojit a chce nejdříve dostat rozkaz z Opavy. Zatímco německý pensionovaný Altpostmeister (vrchní? starší? poštmistr) přebírá pokladnu a kontroluje ostatní cennosti, je provedeno odzbrojení českého personálu. Každý český úředník a zřízenec měl u  sebe k ochraně pistoli s náboji. My sami jsme neozbrojeni." Zapomněli ovšem uvést, že ačkoli Češi byli ozbrojeni, měli přísný zákaz zbraně použít. Tím tedy mladící snadno přišli k pistolím.

Za okupace došlo ke změnám v  organizaci pošt. V rámci okresu byly zřízeny 4 střediskové poštovní úřady (Postamt): Krnov 1, Jindřichov, Město Albrechtice a Osoblaha. Situaci krátce po válce vykresluje inspekční zpráva. „Dále jsme jeli do Albrechtic, ani zde vedoucí skupiny poštovní adjunkt Alois Korbel nebyl přítomen. Byl na služební obchůzce, zajišťoval v bytech Němců tf. přístroje. Jednal jsem s přednostou úřadu poštovním revidentem Robertem Satkem: z personálu je tu pomocný dělník v  úřednické službě Jan Hackenberg, poštovní pomocný zřízenec Josef Weisz a pomocný dělník Jan Fišer pro zřízeneckou službu. U vedoucího skupiny k zajišťování okolních PÚ Ladislav Hess, pomocný dělník pro úřednickou službu, uvedeného dne vykonával přepážkovouslužbu u PÚ Albrechtice. Pomocný dělník pro úřednickou službu Antonín Vítek dosud nenastoupil. Pošta Albrechtice u Krnova začala pracovat asi brzo po osvobození. Podle oficiálních údajů byl první Zdeněk Grygar, revident, jmenován s platností od 8. 6. 1945. 

Od 15. 4. 1952 PÚ přejmenován na Město Albrechtice. Po poště Krnov 1 byla vždy druhá největší pošta v okrese.

DORUČOVÁNÍ ZÁSILEK
Kromě místního doručování měla za povinnost pošta obhospodařovat i okolní vesnice a osady. Nejstarší stav není přesně znám, ale zdá se, že stejné okrsky jako v roce 1901  byly od počátku poštovního úřadu. 1. 1. 1901 Albrechtice — doručuje se denně kromě nedělí a svátků.

Rajony jsou dva:
I. Opavice–Burkvíz–Nová Ves–Žáry
II. Rudíkovy–Biskupice–Piskořov Mährisch Pilgersdorf (Pelhřimovy) a  Peischdorf (Piskořov) v blízkosti Albrechtic patřily také k této poště.

V r. 1930 měla zdejší pošta 4 listonoše pro 4 doručovací obvody, a to 2  pro město a 2 pro okolí(Žáry, Nová Ves, Opavice, Rudíkovy, Piskořov, Biskupice). Tento stav se udržel i nějakou dobu po II. světové válce. K největší změně došlo v 90. letech min. století. V menších obcích vzdálených od pošty existují větší doručovací obvody a doručovatelky je objíždějí osobními auty. V okrsku Město Albrechtice se to týká obcí Valštejn, Dlouhá Voda, malá část Hynčic, Žáry, Česká Ves, Burkvíz, Linhartovy, Opavice.
 
TELEGRAF, TELEFON
V Albrechticích byl telegrafní úřad r. 1867 v domě Alfreda Tilla a r. 1888 byl připojen k poště. Podle přesnější zprávy bylo 10. 5. 1867 zprovozněno telegrafní vedení do Albrechtic a odtud prodlouženo do Osoblahy. Místní telefonní sítě v obcích byly budovány přibližně v tomto pořadí: podzim 1905 Osoblaha, Albrechtice, Také Albrechtice obdržely některé výhody přímého spojení: 5. 12. 1907 do Vratislavi, Kladska a Deutsch Lissa, 20. 9. 1912 do celé oblasti pruského Horního Slezska a  neomezeně s Vídní.

Během existence meziválečného Československa se zvýšil počet abonentů telefonních stanic, ale rozšíření sítě do dalších obcí bylo malé. Za okupace se sice starostové malých obcí a osad snažili o zapojení aspoň jedné tel. stanice, ale po zjištění vysoké ceny za toto připojení od žádosti ustoupili. Německé správě stejně šlo především o to, aby byla telefonicky přednostně zajištěna eventuální mobilizace.

Za rok 1945 lze celkově shrnout, že došlo k obnově nejnutnější tf. sítě. Podle zpráv došlých na ŘP Opava byly zprovozněny tyto linky (údaje dodal PÚ Krnov 1): Listopad: Albrechtice – Osoblaha, Albrechtice – Hynčice - Holčovice.

Někdy v 60. letech byla dokončena telefonizace okresu, tzn., že aspoň jedna telefonní stanice byla v každé obci i osadě. V r. 1980 bylo modernizováno tf. spojení mezi Albrechticemi a Osoblahou na bezdrátové. Z telekomunikační ústředny u pošty Krnov 1 šel svazek signálů na Cvilín a odtud do Albrechtic. Zde se větvil na dva směry: do Jindřichova a do Osoblahy. Signál do Osoblahy je převáděn anténním systémem na Hranečníku (kopci východně nad Albrechticemi) na přijímací anténu v  Osoblaze. Od r. 1993 se telefonní síť osamostatnila.