Město Albrechtice
MěstoMěsto Albrechtice

MĚSTSKÝ ÚŘAD

Adresa
   nám. ČSA 27/10,
   793 95 Město Albrechtice


   00296228

DIČ
   CZ00296228

ÚŘEDNÍ HODINY

Městský úřad
   PO   08.00 - 12.00   13.00 - 17.00
   ST    08.00 - 12.00   13.00 - 17.00
   ČT    08.00 - 12.00

Pokladna
   PO   08.00 - 12.00   13.00 - 16.30
   ST    08.00 - 12.00   13.00 - 16.30
   ČT    08.00 - 12.00 

KONTAKT

Podatelna e-mail
   podatelna@mesto-albrechtice.cz

Podatelna telefon
   +420 774 420 748

Datová schránka
   qz9b27r

Historie zámku Linhartovy


Nestarší zprávy o Linhartovech pocházejí z roku 1377 z listiny o rozdělení opavského knížectví, kdy je získal jako léno Mikuláš z Vidbachu. Pravděpodobně už tehdy zde existovala tvrz vybudovaná zřejmě samotným Mikulášem, neboť je uvedena v kupní smlouvě z roku 1410 při prodeji linhartovských statků bratrům Fulštejnským z Vladětína.

Za česko-uherských válek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem zůstali Fulštejnští věrni králi Jiřímu, proto byla tvrz spravovaná Mikulášem z Vladětína st. obléhána Korvínovými přívrženci a v květnu 1470 dobyta. Fulštejnští spravovali linhartovský statek až do roku 1556. Tehdy přešel jako dědictví Magdalény z Fulštejna do rukou jejího manžela Jiřího Bernarda Tvorkovského z Kravař.

V roce 1578 ho získala jeho nevlastní dcera Kateřina Kravařská ze Šlevic, provdaná za příslušníka staré katolické šlechty Václava Haugvice z Biskupic. Zhruba před rokem 1588 začal V. Haugvic s přestavbou tvrze na renesanční zámecké sídlo. Z jeho tehdejší podoby se dodnes zachovala pouze dispozice s uzavřeným vnitřním dvorem, obranná věž a klenby ve sklepních prostorách.

Ve fragmentech se dochovala také renesanční sgrafita na věži, dnes ukryta pod nově rekonstruovanou barokní fasádou. Tato sgrafitová výzdoba původně pokrývala celou fasádu zámku. Za třicetileté války utrpělo linhartovské panství značné škody. Poslední Haugvic, Ladislav Alois, prodal roku 1658 zpustošené panství Maxmiliánu Sedlnickému z Choltic.

Sedlničtí z Choltic přikročili ke generální přestavbě značně zchátralého zámku a přeměnili jeho vnitřní i venkovní podobu v barokní zámek. Přestavba byla dokončena roku 1702, jak dokazuje pamětní zápis o opravě zámecké věže. Jednotlivé stavební prvky, zejména členění a plastická výzdoba fasády a okenní šambrány ukazují na vliv vídeňských architektů, jmenovitě Fishera z Erlachu.

V té době byl u zámku zřízen okrasný sad ve francouzském stylu, v 19. století přeměněný na přírodně krajinářský park. Kolem roku 1730 byl zámek znovu upravován v barokním slohu. Další stavební úpravu prodělal zámek ve třetí čtvrtině 18. století za hraběte Josefa Sedlnického z Choltic, kdy byl změněn zejména interiér, kde se zbudovaly vhodné hudební sály.

Kromě interiérů byly upraveny také dva portály s aliančními znaky Sedlnických a Haugviců, z nich první se nachází v přízemí východního křídla a druhý je v prvním poschodí západního křídla při vstupu na balkon. V rámci těchto úprav byly zřejmě sníženy profily arkád ve všech třech podlažích, upravena byla i zámecká kaple, k níž přibyla vestavěním příčky sakristie.

Linhartovy zůstaly v majetku Sedlnických do roku 1855, kdy je získali Oppersdorfové, kteří dali vymalovat jeden z reprezentačních sálů na způsob síně předků s erby a texty, které jsou dnes již nečitelné. Tehdy bylo také zbudováno třetí schodiště na severní straně nádvoří. V roce 1892 koupila linhartovský zámek a statek zbohatlá rodina Wenzelidesů z Krnova.

V roce 1930 získala statek rodina Wüllersdorfova-Urbairova. V průběhu 19. a 20. století byly na zámku prováděny další četné úpravy, například přestavba arkádové chodby před lodžií v přízemí západní nádvorní fronty, jež byla upravena jako otevřená terasa. V roce 1943 byla na zámku umístěna německá vojenská nemocnice, avšak záhy vypukl v objektu požár, při němž shořela střecha, která byla v roce 1944 nahrazena lepenkou.

Od té doby zámek neustále chátral. Nejprve pro nedostatek stavebních materiálů vzhledem k válečnému období, po roce 1945 z nezájmu státu o tuto budovu, když byl původním majitelům německé národnosti zkonfiskován. K částečné opravě došlo v letech 1957–1960, stále však přetrvával nedostatek stavebních materiálů, stavebních kapacit a nedostatečná odbornost.

Poté se rekonstrukce zastavila na dalších 13 let a po celou tu dobu do budovy zatékalo, deponovaný i vestavěný stavební materiál byl rozkrádán. Teprve v roce 1973 byla zahájena další obnova s tím, že v interiéru byl umístěn sklad ministerstva zdravotnictví. To se projevilo na způsobu stavebních zásahů v interiérech, přesto se však podařilo zachránit neúplně dochované nástěnné malby vzniklé kolem roků 1700 a 1780.

Kromě toho se zachovala i torza renesanční sgrafitové výzdoby. Obnova fasád byla zahájena teprve v roce 1989, rehabilitováno však bylo pouze nádvoří a východní stěna. Další významnou rekonstrukci podstoupil zámek v roce 2003. Z tohoto důvodu byl dle platných právních předpisů vypracován stavebně-historický průzkum.

Stalo se tak poněkud pozdě, v době, kdy byly interiéry omítnuty cementovým nástřikem a vrstvou vápenatých omítek o tloušťce přibližně 5 cm. Nicméně exteriéru s výjimkou jižního a východních křídla byla navrácena barokní podoba, věž znovu zastřešena cibulovitou kupolí s měděnou krytinou.

Došlo k odkryvům, konzervaci, zdokumentování a opětovnému zakrytí renesanční sgrafitové výzdoby na severní straně zámku. Byly doplněny veškeré chybějící architektonické články jako okenní římsy, kuželková balustráda a schodiště na vstupní hale, busty v suprafenestrech, festony apod. 

ZÁMECKÝ PARK

Zámecký park v Linhartovech patří bezesporu k nejstarším nejen v kraji, ale v celém Slezsku. Byl založen v první polovině 17. století za posledních Haugviců z Biskupic (1578-1658) ve francouzském slohu. Na dalších sto devadesát sedm let přešly Linhartovy do držení šlechtického rodu Sedlnických z Choltic (1658-1855). Za jejich působení došlo k významným změnám a park obohatili o řadu cenných exotických dřevin a sadovnických forem.

V polovině 19. století byl upraven v přírodně krajinářském slohu a byl znám široko daleko jako rozlehlý a dobře udržovaný park se vzácnými dřevinami. Sedlničtí nechali vystavět zimní zahradu (na dnešním území Polska). Pěstovali zde vzácné květiny a palmy, které v letních dnech zkrášlovaly okolí zámku. Poblíž vodního toku, pečlivě udržovaného, bylo postaveno několik hezkých altánků, které sloužily k odpočinku při procházkách parkem.

Bylo radost pohledět do průzračné vody, hemžícími se stříbrnými rybkami a raky. Na nejvyšším kopečku stával letohrádek, odkud byl nejhezčí výhled na park, ale i na okolní lesy a krásnou přírodu. Za příznivých dnů se tu muzicírovalo k potěšení šlechty a přizvaných hostů. V letech 1856-1892 za držení panství Oppersdorfů se uskutečnily další úpravy. Přírodní ráz však zůstal zachován. Za jejich působení byla vybudována blízko zámku pergola, obrostla divokým vínem (parthenocissus guingefolia).

V jejím chladném stínu nalézalo panstvo za parných dnů příjemné posezení. Obchodník se suknem Wenzelides, který odkoupil a spravoval panství, se zasloužil rovněž o některé změny. Byl velikým milovníkem přírody. V pečlivě udržovaném, řádně ohrazeném a přísně střeženém parku, se volně procházeli pávi a chovala se různá kožešinová zvířata. Aby se mohli potěšit krásou parku i ostatní lidé, Wenzelides proto umožnil každou neděli volný přístup. Tento stav trval do roku 1944, kdy Wenzelides před příchodem fronty opustil zámek. V roce 1945 se stal zámek i zámecký park majetkem státu. 

Po tomto roce nastaly nejen pro zámek, ale i pro park, neuvěřitelně zlé časy – dlouhé období nezájmu a svévolného ničení těch nejkrásnějších okrasných keřů a květin. Z původního sortimentu zůstalo žalostně málo. Byly úplně zničeny záhony růží, nádherně kvetoucí dřevité pivoně (Paconia arborea), vzrostlé a bohatě vedoucí kaliny (Viburnum opulus „Roseum“) a mnoho dalších vzácných okrasných rostlin. Zimostráz vždyzelený (Buksus sempervius), rostoucí před hlavním průčelím zámku, pečlivě stříhán a ošetřován, byl taktéž s fontánami a sochami zničen. Park přicházel o nejcennější dřeviny. Z velké části vyhynul sortiment bylin a zhoršil se celkový zdravotní stav porostů.

Z původního sortimentu tak zůstaly zachovány jen starší keře a stromy. Úbytkem druhů i poškozováním původní architektonické koncepce utrpěla především místa s hustou výsadbou dřevin. A tak zámecký park, který kdysi patřil mezi zelené klenoty Slezska, bez sebemenší péče a údržby zarůstal plevelnými dřevinami, které na mnohých místech přerostly původní architektonické dominanty parku. Cesty a cestičky, kdysi udržované, zarostly a těžko již bylo rozpoznat, kudy vedly.

Ušetřena nezůstala ani krásná kamenná zídka okolo parku. Byla rozbořena a kámen použit na opravu obecní silnice. Jen v nepřístupném místě zůstala malá část do dnešních dnů zachována. K areálu patří i vinný sklep tesaný 30 metrů hluboko do skály. Sloužil pro uchování potravin, ovoce a zeleniny pro potřeby obyvatel zámku. Místnost před vstupem, bohatě zdobená nádhernými reliéfy exotických zvířat a rostlin, byla úplně zničena. 

Letohrádek, altánky a další součásti parku – kolik lidské práce a umu muselo být vynaloženo, a to vše nenávratně zmizelo do propadliště minulosti. Vichřice, která se přehnala přes náš kraj v roce 1947, park značně poškodila. Staleté a duté stromy nejhůř odolávaly silnému náporu větru a mnohé marně bojovaly o svůj život. Stromy a haluze sraženy na zem poskytovaly smutnou podívanou. Park nebyl ušetřen ani červeným kohoutem, který zasáhl hodnotné stromořadí podél mlýnského náhonu vedoucího přes park. Hrubou nedbalostí těch, kteří se na požáru podíleli, padly za oběť staleté olše. A tam zámeckému parku, kterému byla po mnoho generací věnována s láskou nevšední péče, nebyla v poválečných letech poskytnuta sebemenší ochrana.

Tento neutěšený stav byl charakteristický i pro ostatní zámecké parky a sbírkové objekty. I když po roce 1945 přešly zámecké parky většinou do kompetence národních výborů, nebyla zajištěna jejich ochrana a byly zcela ponechány svému osudu. Obrat k lepšímu souvisí s ustanovením Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody v Ostravě v roce 1958. Vytvořily se tak první předpoklady v rámci daných možností na rekonstrukci těchto objektů. Po třinácti letech totální devastace přece jen svitla naděje k záchraně, většinou však již torza. Od této doby se zvyšuje zájem o ochranu těchto památek. Aby se mohla srovnat jejich současná hodnota, byl podán návrh kategorizace zámeckých parků a sbírkových objektů.

Kritérii pro výběr parkových objektů do 4 skupin byly: celková architektura, hodnota historická, hodnota botanická a zastoupení starými domácími dřevinami. Dále pak současný stav objektů a možnosti jeho rekonstrukce i dalšího vývoje.

Linhartovský zámecký park, který v poválečném období utrpěl po stránce architektonické hodnoty nejvíce, byl tak zařazen jen do III. kategorie. V druhé polovině šedesátých let MNV uvolnil ze svého rozpočtu nevelkou částku k výřezu nežádoucích dřevin. Práce však byla provedena živelně, bez odborného dohledu, takže se stalo, že padlo za oběť mnoho okrasných keřů a stromů, které tu ještě zbyly.

V roce 1969-1970 vypracoval M. Kostelný, pověřený Krajským střediskem památkové péče, návrh na rekonstrukci zámeckého parku v zásadě zaměřený na obnovu původního stavu. Plán počítal s estetickým využitím stávajícího porostu, jehož kvality měly vyniknout po odstranění plevelných dřevin a buřeně. Podstatu navržených úprav tvořila nová výsadba spodního patra porostu, obnova cest a travních ploch. Nebylo také opomenuto odstranění zbytků staveb, oplocení, úprava mlýnského náhonu a další. Rozpočet činil 500 000 Kč. Bez zájmu MNV Linhartovy byl ad acta založen a nerealizován. 

Bude třeba vykonat ještě mnoho práce, než se zámecký park opět zaskví ve své kráse k potěšení a odpočinku linhartovských občanů i návštěvníků. Snahou a přáním nás, kteří se podílíme na jeho záchraně, je uchovat tuto cennou památku příštím generacím.

Autorem textu týkajícího se historie – Filip Menzel, podklady a osobní vzpomínky doplnil Heřman Menzel, správce parku do roku 2000.

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Aktuální počasí

dnes, středa 28. 9. 2022
slabý déšť 14 °C 6 °C
čtvrtek 29. 9. zataženo 13/8 °C
pátek 30. 9. déšť 9/8 °C
sobota 1. 10. skoro jasno 16/8 °C