Kostel Povýšení sv. Kříže v Linhartovech

Kostel Povýšení sv. Kříže v Linhartovech byl vystavěn v letech 1833-1834. Jedná se o jednolodní empírovou sakrální architekturu s mírně odsazeným pravoúhlým závěrem. Kostel je památkově chráněn jako kulturní památka.

Z kroniky Linhartovského kostela vyplývá podstatná skutečnost. Dlouhou dobu vyvstávaly snahy o zřízení nového farního chrámu v Linhartovech namísto chudé kaple, která zde stála ve velmi neutěšeném stavu. Hrozilo zřícení sklepů coby základů zámecké kaple, která sloužila jako obydlí faráře. Snahy však byly neúspěšné z důvodu nedostatku stavebního materiálu (kamene, dříví) a hrozilo, že bude kaple uzavřena. Až do roku 1834 v Linhartovech žádný kostel nebyl. Bohoslužby se konaly v zámecké kapli vysvěcené sv. Hyacintu. Samotné stavbě předcházela důležitá jednání a nebyla jednoduchou záležitostí, zvláště když šlo o malou obec. Vytoužená chvíle nastala až v roce 1833 po zajištění všech finančních a organizačních záležitostí, aby se mohlo se stavbou započít.
Již následujícího roku byl kostel 9. listopadu 1834 slavnostně vysvěcen. Patronem se stal jeho Veličenstvo císař František II. První farář, který převzal v Linhartovech duchovní správu byl dvorní kaplan u hraběte Sedlnického od roku 1780 - místní rodák Ignác Ludwig. Pátým farářem v pořadí, který přišel na zdejší farnost v dubnu roku 1832 byl rodák z Třemešné ve Slezsku – Anton Menzel. Podílel se na stavbě kostela a jako první kněz sloužil v novém kostele slavnostní mši svatou. Působil zde až do srpna roku 1840.

Kostel Povýšení sv. Kříže byl postaven v empírovém slohu z prostředků náboženského fondu. O stavbě nejsou žádné písemné zprávy. Je postaven v obyčejném stylu se čtyřmi vitrážními okny od severu k jihu. Ze stavebně historického hlediska představuje kostel zděný, omítnutý objekt se zapuštěnou hranolovitou věží v průčelí. V půdorysu jde o jednolodní architekturu obdélného půdorysu s nevyděleným presbytářem. Po jeho levé straně je přistavěna sakristie se zvláštním vchodem. Do kostela patří i kaple s Božím hrobem na pravé straně od předsíně a schodiště na kruchtu a do věže. Před hlavním vchodem do kostela je kamenná podesta, ke které vedou tři schodiště. Věž je zakončena štíhlou střechou ve tvaru jehlanu. Průčelí kostela má střední část zakončenou zvýrazněnou pásovou rustikou, již probíhají dva toskánské pilastry, kříž na věži byl zhotoven kovářským mistrem Gustavem Ludwigem z Burkvízu (asi příbuzný s prvním farářem Ignácem Ludwigem). Hlavní oltář a kazatelnu dal postavit nejmenovaný patron náboženského fondu. Vedlejší oltář nechal postavit Ondřej Peichl z Burkvízu. Snad každý z farníků přispěl v mezích svých možností ke zvelebení "svého" kostelíčku. O dobrodince nebyla nouze.

V roce 1901 byl interiér i exteriér kostela rekonstruován. Zasloužil se o to farář Johan Langer, který na zdejší farnosti působil od roku 1893 až do roku 1909. Venkovní omítka se zaskvěla novou, kostelní věž byla nově omítnuta a vnitřní stěny kostela zazářily krásnými a vznešenými malbami, které vytvořili: olomoucký malíř Gustav Přeček a akademický malíř z Mnichova Jiří Schmid. Tito dva umělci zrestaurovali také všechny obrazy, sochy a oba oltáře. Na jedné z nástěnných maleb můžeme dodnes zřetelně vidět iniciály těchto malířů, a to GS 1901. Tyto krásné umělecké malby se dochovaly dosud.
V roce 1898 byl u farního kostela založen spolek Parament, který měl 60 členů a staral se o bohoslužebná roucha a kostelní prádlo, aby bylo s "větším dílem obnoveno a rozmnoženo".
V roce 1902 byl při kostele na přání jeho arcibiskupské Milosti založen spolek sv. Terezie a jeho prezidentkou byla zvolena manželka zámeckého pána – Marie Wenzelidesová. Měl asi 100 členů a staral se o čistotu a výzdobu Božího chrámu. Proto také pořádal každoroční spolkovou slavnost a ze získaných prostředků obstarával pro kostel nové svícny, koberce, oltářní pokrývky a mnohé jiné. Bylo by jistě velmi záslužné a potřebné tuto pěknou tradici obnovit. První kostelní varhany byly pořízeny v roce 1862. Zasloužil se o to místní farář Josef Klement, který působil na zdejší farnosti v letech 1859–1868. Ještě před první světovou válkou vznikl kostelní sbor, který značně přispěl ke kulturnímu dění v obci. Větší zásluhu na tom měla místní varhanice slečna Anežka Sedláčková a její dvě sestry, vynikající pěvkyně, které kromě latinských textů zpívaly hlavně česky.

První světová válka zde poznamenala duchovní život farníků. Ani kostel nebyl ušetřen válečnému běsnění. Z úřední moci bylo pro válečné účely odebráno: 14 nádherných svícnů z mosazi, velký zvon o váze 260 kg, menší zvon o váze 30 kg a mnoho dalších věcí se kterými se farníci loučili se slzami v očích. Jako patnáctý duchovní pastýř nastoupil dne 15. října 1925 moudrý a vzdělaný farář Emanuel Škrobánek (hovořil sedmi jazyky). Téhož roku byly za jeho působení v Linhartovském kostele vráceny dva zvony. Roku 1928 byl pro všechny farníky velkým svátkem. Do kostela byly nainstalovány nové varhany se dvěma manuály a sedmnácti rejstříky. Jejich hodnota 65 100,- Kč (v tehdejší době) mohla být splacena díky neúnavné činnosti faráře Emanuela Škrobánka, který peníze získával pořádáním divadelních představení a koncertů, které osobně řídil. Veliké uznání si zasloužili všichni dobrovolní hudebníci a herci z Linhartov, Opavice a Krásných Louček, kteří se svých divadelních a hudebních rolí nadšeně zhostili, a to k veškeré spokojenosti všech vděčných diváků. Varhany do linhartovského kostela dodala známá krnovská firma Rieger. Poprvé slavnostně zazněly 27. května 1928 při svěcení. Prvních doteků nových varhanních kláves se mistrovsky zhostila absolventka brněnské konzervatoře, neteř faráře Škrobánka, Zdeňka Menzelová. Varhany krásně zněly k oslavě Boží a farníci si radostnou pýchou uvědomili, že i oni se velmi zasloužili o tento radostný a hluboký zážitek. Další významnou událostí byly jubilejní oslavy 100 let vysvěcení kostela. Celá farnost prožívala velmi svátečně všechny přípravy.

I když už uplynulo mnoho let od působení faráře Škrobánka na Linhartovské farnosti, je zcela na místě připomenout pro tuto i příští generaci některé jeho významné zásluhy:

• 1926 – byla zbourána stará márnice a na tom samém místě byla vykopána studna
• 1928 – v tomto roce byla na hřbitově postavena nová márnice, byla pořízena nová nádherná kněžská roucha, byla položena nová dlažba, byly instalovány nové věžní hodiny od firmy František Bietel z Brna, celá fara a kostel byly důkladně renovovány
• 1930 – byla pořízena další krásná brokátová mešní roucha s bohatými výšivkami
• 1932 – byla zakoupena nová vitrážní okna, která dodnes krášlí kostel
• 1934 - před oslavou stoletého jubilea kostela byla pořízena dvě další nádherná mešní
• roucha z těžkého zlatého brokátu, bylo instalováno elektrické osvětlení pod obrazy křížové cesty a dalších obrazů, byl pořízen nový křišťálový lustr, byla opravena věž, do márnice byl uložen pamětní list týkající se oslav
• 1935 – byly koupeny pozlacené svícny k oltářům a černé svícny k pohřbům
• 1937 - před vánočními svátky zakoupil pan farář Škrobánek jesličky s pětadvaceti figurkami,
• které navodily v kostele krásnou sváteční náladu
• 1940 - pan farář koupil novou křížovou cestu, obrazy maloval akademický malíř Zappa

Velmi smutná a zoufalá byla válečná léta 1938 až 1945. V roce 1942 museli místní farníci znovu bezmocně přihlížet sundávání dvou největších zvonů, které byly zabaveny pro válečné účely. Silnými lany se pomalu spouštěly na zem. Jen ten nejmenší umíráček zůstal. Na největším z nich se skvěl nápis: "Z těžké doby pocházím a k modlitbě volám". Na druhém stálo: "Pozdrav buď Ježíš a Maria". Byly to zvony, které pořídil farář Škrobánek po svém nástupu na zdejší farnost. Byl to velmi smutný okamžik pro všechny farníky. Během války při leteckém útoku spadla do kostela bomba. Před příchodem fronty museli všichni občané opustit vesnici. Poslední odcházel pan farář. Po skončení války našel kostel i faru v hrozném stavu. Knihy, matriky a jiné jen stěží dával do pořádku. Na jaře 1946 byl farář Škrobánek jmenován správcem krnovského děkanátu a o Vánocích téhož roku skutečným aktivním děkanem. Tuto zodpovědnou funkci vykonával až do své smrti roku 1955.
Od roku 1948 do duchovního života občanů krutě zasáhl komunistický režim. Náboženský život se začal pomalu, ale jistě vytrácet. Lidé se báli chodit do kostela, aby buď nepřišli o svou práci anebo aby jejich děti mohly studovat. Slabá účast na svátečních bohoslužbách byla patrná. Tento násilně vyvolaný jev náboženské lhostejnosti, ale i strach, byly největší v pohraničních oblastech. Jen ti nejsilnější a nejvěrnější se nezříkali víry. Uplynulo dlouhých 40 let, než se mohl náboženský život opět vrátit do mnohých lidských příbytků. Za tuto dobu se na zdejší farnosti vystřídalo několik farářů, ale pro nedostatek peněz se mnoho pro opravu a údržbu kostela nemohlo a ani nestalo. Okresní církevní tajemník a krajské středisko památkové péče se v minulém komunistickém režimu neblaze zapsali při "ochraně" těchto Božích statků. Mnoho kostelů navždy zmizelo z našeho regionu, tak jako mnoho jiných kulturních památek.

Obrat nastal až v 90. letech, kdy byly zahájeny práce na opravě kostela, tj. oprava střechy, omítka, restaurování nástěnných maleb, všech obrazů a soch, vitrážních oken atd. Sluší se připomenout, že všechny firmy i osoby, které se podílely na generální opravě kostela se velmi profesionálně zhostili svých úkolů. Všem, kteří, buď finančně přispívali nebo se aktivně zúčastnili odborných prací nebo jinak pomáhali při opravě kostela patří veliké "Pán Bůh zaplať".

Heřman Menzel, autor textu

Poloha
Kostel se nachází v Linhartovech v blízkosti zámeckého parku a zámku Linhartovy.

Parkování
K dispozici v těsné blízkosti.

Adresa
Kostel Povýšení sv. Kříže
793 95 Město Albrechtice, Linhartovy