Historie města

Albrechtice jsou poprvé zmiňovány v roce 1377 v listině o rozdělení opavského knížectví po smrti knížete Mikuláše II. Vlastnil je tehdy Linhart z Rovného. Od roku 1390 držel albrechtické panství markrabě Jošt, po něm od roku 1420 významný rytířský rod Stošů. Jiří Stoš, který panoval sám od roku 1450, proslul jako smělý bojovník, stál na straně Jiřího z Poděbrad a později Vladislava proti Matyáši Korvínovi.

Roku 1474 přitáhla Matyášova vojska do Slezska potrestat přívržence Jiřího z Poděbrad. Tvrz Albrechtice byla po dva dny obléhána, dobyta a rozbořena, jeho posádka byla pobita. Jiří Stoš byl na přímluvu vratislavského biskupa omilostněn a vypovězen ze země, statek připadl králi Matyášovi.

Po rodu Stošů držel Albrechtice od roku 1492 rod Makrotů. Na žádost Arnošta Makroty z Lužnice povýšil český král Vladislav Jagellonský ves Albrechtice na město a udělil mu privilegia (práva konání výročního a týdenního trhu). Listinou krále Vladislava Jagellonského z 5. listopadu 1492 o povýšení na město byl současně Albrechticím udělen znak.

Roku 1503 koupil panství Jiří Sup z Fulštejna. Po jeho smrti roku 1572 statek připadl do rukou jeho dcery Alžběty, která se provdala za Jana z Valštejna, potomka starého českého rodu. Tehdy byla na panství založena vesnice Biskupice.

Znak dal městu císař Ferdinand I. dne 4. srpna 1563: zlatý štít s hromadou suchého klestí dole, z níž vyrůstá divý muž se zeleným věncem z topolového proutí kolem pasu a s věncem na hlavě. Muž má levou ruku opřenou v bok a v pravé paži drží topolovou větev. Topolové větve a proutí ve znaku Města Albrechtic je třeba chápat jako mluvící znamení (německy Alber – topol), odvozené z mylné etymologie názvu města.  Na pečeti se však objevuje i bezvousý muž a před ním je spíš nějaký plot. Tento znak umístěný v pečetním poli volně bez štítu ukazuje i pečeť z roku 1723, s tím rozdílem, že muž drží v ruce strom i s kořeny. 

Roku 1592 je majitelkou panství jmenována Alžběta Supovna z Fulštejna, která patrně nedlouho předtím ovdověla. Postupně panství připadlo jejímu synu Janu Kryštofovi. V boji proti Habsburkům se přiklonil na stranu krále Bedřicha Falckého, po Bitvě na Bílé hoře byl vypovězen ze země a albrechtické panství mu bylo zkonfiskováno ve prospěch císařského dvora.

Roku 1623 převzali panství jezuité z Nisy. Jan Kryštof se po roce 1625 vrátil, panství převzal a vyhnal odtud jezuitské misionáře. Byl však císařskými vojáky zatčen, dopraven na zámek Hrubá Skála v Čechách a tam dva roky vězněn. Na jeho rod upomíná dnes pouze osada Valštejn severozápadně od Albrechtic. Jezuité se opět vrátili. Za rektora jejich koleje Ferdinanda Waldhausera byl roku 1692 založen řeznický cech. Tento rektor umožnil cizím řemeslníkům, aby se usadili na levém břehu Opavice a tam začali stavět domy.

Roku 1716 byly Albrechtice povýšeny císařem Karlem VI. na svobodné panství. Roku 1745 předali jezuité z Nisy albrechtické panství opavským jezuitům. Jezuité vlastnili panství až do roku 1773, kdy jej převzala císařsko-královská dvorní komora. Císařovna Marie Terezie povýšila roku 1776 Albrechtice na municipální město, to znamená, že mělo svou samosprávu a soudní pravomoc. Podle pozdějšího ustanovení Josefa II. však jurisdikce zůstala v rukou vrchnosti, protože město nemělo prostředky k vydržování vlastního syndika.

Velké škody utrpěli albrechtičtí za válek o dědictví bavorské. Roku 1779 prošlo kolem Albrechtic šestnáct tisíc pruských vojáků, kteří město odstřelovali ze Šibeníku z houfnic a děl. Prusové město obsadili. Rakušané vytlačení z města, získali posily a Prusy vyhnali, ti při odchodu město vyrabovali. Sotva se město vzpamatovalo z válečných útrap, zatopila řeka 1813 údolí a lidé utíkali na Žáry a Burkvíz.

V roce 1824 koupil Albrechtice Karel Traugot, svobodný pán Skrbenský z Hřiště na Hoštálkovech. Následujícího roku je prodal opavským kupcům Vincenci Tlachovi a Vincenci Keilovi. Ti postavili na okraji Albrechtic roku 1837 válcovnu plechu, která zaměstnávala mnoho lidí z okolí. Po téměř šedesáti letech byla přesunuta do Bohumína, kde na jejich základech později vznikly Železárny a drátovny Bohumín. V důsledku zániku mnoha pracovních příležitostí došlo i k patnáctiprocentnímu poklesu počtu obyvatel. V objektu válcovny byly po druhé světové válce umístěny dílny státního statku. Majitelů panství, kterými byli leníci, knížata, církevní řády a stát, se do současné doby vystřídalo dvaadvacet.

Vzhledem ke své geografické poloze prošlo město velmi specifickým vývojem také ve 20. století. K jeho dějinám neodmyslitelně patří dlouholeté soužití Čechů a Němců. Druhá světová válka však přivodila a zanechala hrozivé důsledky nejen na poli válečném, ale i mnoha občansky nedůstojných a ničivých skutečnostech oboustranně zraňující lidské osudy.

HISTORICKÉ UDÁLOSTI

• 1377 První zmínka o obci.
• 1474 Přitáhla Matyášova vojska do Slezska potrestat přívržence Jiřího z Poděbrad.
• 1492 Na žádost Arnošta Makroty z Lužnice povýšil český král Vladislav II. Albrechtice na městečko.
• 1563 Znak dal městu císař Ferdinand I. 4. srpna 1563. 
• 1623 Jezuité z Nisy převzali panství.
• 1716 Byly Albrechtice povýšeny císařem Karlem VI. na svobodné panství.
• 1745 Jezuité z Nisy předali albrechtické panství opavským jezuitům. Jezuité vlastnili panství až do roku 1773, kdy jej převzala císařsko - královská dvorní komora.
• 1776 Císařovna Marie Terezie povýšila Albrechtice na municipální město, to znamená, že mělo svou samosprávu a soudní pravomoc.
• 1779 Prošlo kolem Albrechtic šestnáct tisíc pruských vojáku, kteří město ostřelovali ze Šibeníku z houfnic a děl.
• 1813 Řeka zatopila údolí a lidé utíkali na Žáry a Burkvíz.

Z MĚSTSKÉ KRONIKY

Držitelé panství Albrechtice

Pravděpodobné založení sídla uvádějí nejstarší prameny kolem roku 1000 knížetem Oldřichem, který v těchto místech často lovil. Zemřel roku 1037. Prvním dějinným majitelem panství Albrechtice byl rytíř Heřman z Ratiboru.

• 1198 - Heřman z Ratiboru daroval polovinu albrechtického panství řádu premonstrátů
• 1266 - Teodor Hubert von Broda obdržel panství lénem od Otakara II.
• 1300 - J. H. Broda obdržel panství od svého otce
• 1377 - majitelem panství je kníže Nikolas III.
• 1390 - panství drží markrabě Jošt Moravský
• 1428 - uvazuje se ve správu panství rytíř von Stoš, po něm rod Makrota
• 1503 - kupuje panství Albrechtice rytíř Jiří Šup von Fulštejn
• 1538 - převzal dědictví po otci rytíř Jan von Fulštejn
• 1548 - přechází dědictví na Jiřího von Fulštejn, po něm přebírá dědictví jeho dcera Alžběta, jež se roku 1582 provdala za Jana Kr. Valdštejna. Po jeho smrti nastupuje jeho syn Jan z Valdštejna (1590), který v roce 1620 panství ztrácí, protože pomáhal vojensky protestantům proti Ferdinandu II.
• 1621 - daroval Ferdinand II. albrechtické panství biskupu vratislavskému, představenému řádu Německých rytířů, který založil v Nise jezuitské kolegium a tomu odstoupil osadu i panství albrechtické. Roku 1743 bylo panství předáno jezuitskému kolegiu v Opavě
• 1773 - byl jezuitský řád rozpuštěn, Albrechtice s panstvím se stávají majetkem císařsko – královské dvorní komory
• 1824 - prodáno panství baronu Frangottu Skrbenskému z Hříště
• 1825 - koupili panství zbohatlí opavští obchodníci Vincenc Flach a Vincenc Keil
• 1847 - se stává majitelkou paní Anna Hirsch
• 1874 - jsou majiteli manželé Karel a Jindř. Bayerovi, Dr. Gustav Hirsch a paní Anna Brunnerová
• 1912 - náleží panství rodině Brunnerů Po první světové válce bylo v pozemkové reformě prodáno albrechtické panství jako zbytkový statek o výměře 2093 ha rodině Brunnerů a Nině Kopitzové
   

Nejdůležitější události do roku 1938 

• 1241–květen – zničení Albrechtic od Mongolů, kteří táhli na svých výbojích Slezskem
• 1250–60 – usídlili se zde němečtí křižáci vracející se ze Svaté země. Přeměnili těžko se jim vyslovující jméno Oldřichov na Olbersdorf
• 1428 - obec částečně zničena od husitů
• 1474 - albrechtický zámek zničen králem Matyášem Korvínem jako doupě loupežníků. Zámek stával mezi Vraclávkem a Burkvízem na místě zvaném Lug ins Land.
• 1492 - na žádost majitele Mrákoty povýšeny Albrechtice na město
• 1610 - postaven první kostel, patřící k farnosti Opavice. Tohoto roku postavena rovněž stará školní budova
• 1651 - postavili jezuité poutní kostel na Riemerbergu
• 1685 - postavena jezuity v místě palírna, pivovar byl na panství již před rokem 1590
• 1704 - postavili jezuité koželužny
• 1707 - povýšení místního kostela na samostatný farní kostel
• 1719 - kupec Jan Kravuška, starosta obce, dal z vlastních peněz postavit na náměstí sochu sv. Anny – vysoká 8,1 m
• 1742 – v místě byl zřízen císařsko-královský celní úřad
• 1746 – 27. 7. zničil požár kostel, faru a sedm domů
• 1747 - položen základní kámen ke stavbě nového kostela, ale pro nedostatek prostředků stavba přerušena ve výši oken
• 1755 - dokončen nový farní kostel
• 1756 - otevřena první trafika – až do r. 1785 v soukromém majetku
• 1757 - skoro celé město zničeno obrovským požárem
• 1763 - nový veliký požár zničil všechny domy v okolí staré školy
• 1766 - dlel v Albrechticích císař Josef II.
• 1769 - městu udělena nadace pro vydržování čtyř chudobných, 1786 město nadaci prodalo pro nedostatek peněz
• 1770 - městem projížděl pruský král Bedřich II.
• 1776 - císařovna Marie Terezie povýšila město na municipální město, tj. město s vlastním soudem. Pro nedostatek prostředků pro syndika zůstalo město pod ochranou vrchnosti.
• 1779 - Albrechticemi prošlo šestnáct tisíc pruských vojáku, kteří město vyrabovali a ostřelovali ze Šibeníku z houfnic a děl.
• 1782 - dostává farní kostel věžní hodiny
• 1787 - prodán poutní kostel na Riemerbergu za 50 zlatých a 40 krejcarů
• 1788 - koupeny za tyto peníze nové varhany pro farní kostel
• 1788 - nasazeny v Albrechticích první brambory
• 1813 - obrovská povodeň, obyvatelstvo prchá na Žáry a Burkvíz, zničeno 40 domů
• 1819 - zřízena v místě dnešního mlýna barvírna kůží (dnes asi dům Harmonie?)
• 1827 - vybrakovány obchody s masem
• 1828 - založen poštovní úřad v místě dnešní trafiky na náměstí
• 1829 - založen nový hřbitov po levé straně silnice vedoucí do Třemešné, starý hřbitov u kostela zrušen
• 1831-35 – postavena císařská silnice z Opavy přes Krnov a Albrechtice na Třemešnou a dále pak z Albrechtic přes Holčovice do Cukmantlu (Zlaté Hory)
• 1831 - postihla obyvatelstvo města cholerová epidemie
• 1832 - postaven Rottenmühle (kolárna) – naproti domu Římanových
• 1835 - přiděleno Albrechticím 12 mužů důchodkové kontroly
• 1836 - zřídil V.R.Vidimský ve městě první lékárnu „U českého lva“
• 1837 - vystavěli držitelé panství V.Flach a V. Keil válcírnu plechu
• 1845 - lehlo popelem devět domů ve městě
• 1848 - ustavena v Albrechticích Národní garda
• 1849 - vypukla ve městě cholerová epidemie, za pět neděl 21 obětí
• 1850 - zahájil činnost berní a depozitní úřad, okresní soud a četnická stanice
• 1851 - rozpuštěna Národní garda
• 1852 - otevřeno v Albrechticích notářství
• 1852-54 – postavena nová škola (za kostelem)
• 1853 - zrušena hřbitovní zeď kolem kostela a domek ponocného
• 1854 -zřízeno poštovní spojení mezi Albrechticemi a Pruskou Opavicí
• 1860 - zahájena stavba hasičské zbrojnice v Zadní ulici
• 1861 - založena lipová alej v Ovčí ulici (dnes P. Bezruče)
• 1866 - Albrechtice obsazeny pruským vojskem
• 1867 - postaveno telegrafní vedení Krnov – Albrechtice – Osoblaha
• 1871 - započato se stavbou železnice
• 1872 postavena staniční budova
• 1872 - první vlakové spojení Krnov – Albrechtice – Jindřichov
• 1873 - přebudován starý zámek na ústav pro choromyslné
• 1874 - založen spolek dobrovolných hasičů
• 1880 - ustaven Městský okrašlovací spolek a otevřena privátní dívčí škola v klášteře
• 1881 - okrašlovací spolek kupuje pohřební vůz a deset lamp pro osvětlení města
• 1884 - postaveny k válcírně plechu tavicí pec, drátovna, dům s hospodou a fořtovna
• 1888 - spojeny poštovní a telegrafní úřad
• 1889 - založena spořitelna, zemský blázinec přemístěn do Opavy
• 1893 - vystavena polepšovna císaře Františka Josefa
• 1894 - započato se stavbou nové radnice
• 1896 - zřízena pro Albrechtice a okolí úvěrová pokladna
• 1896 - válcovna plechu přemístěna do Bohumína
• 1900 - vystavěny městské lázně
• 1902 - vystavěna nová hasičská zbrojnice na Jízdárně
• 1903 - velká povodeň, způsobila mnoho škod
• 1906 - založen městský park
• 1908 - započato se stavbou betonového mostu na říšské silnici (dnes poblíž Mrazíka)
• 1913 - prováděna elektrifikace města
• 1914 - založena Živnostenská pokladna
• 1915-17 – stavba plicního sanatoria na Žárech
• 1916 - postavena nad vilovou čtvrtí „Chata míru“
• 1918 - rozpad Rakousko-Uherska, založení samostatného Československého státu
• 1920 - založen okresní vzdělávací výbor
• 1920 - první filmové představení v obci
• 1921 - ve městě ustaveno stavební bytové družstvo
• 1921 - započato se stavbou budov hospodářského družstva
• 1922 - rozpuštěn spolek pečující o vandrovníky
• 1923 - odstraněny všechny císařské pomníky
• 1924 - založen místní „Svaz Němců“
• 1924 - dokončena výstavba a otevřena nová smíšená měšťanská škola
• 1925 - dostává farní kostel nové zvony
• 1925 - započato se stavbou okresní silnice Žáry – Česká Ves
• 1926 - přejmenován Olbersdorf na Stadt Olbersdorf
• 1926 - první autobusové spojení na lince Albrechtice – Spálené, potom až do Heřmanovi
• 1926 - postaven v městském parku „Pomník padlým“ z první světové války
• 1927 - vycházejí první“ Albrechtické noviny“ tištěné v Krnově
• 1927 - otevřena česká menšinová škola v budově za kostelem
• 1927 - postavena dětská léčebna na Žárech –Děvín, dnes Dům dobré vůle
• 1928 - otevřena zemědělská pokračovací škola
• 1930 - první výtisk novin „Rundschau“ tištěných v Albrechticích
• 1930 - sčítání lidu 1931 - otevřena nemocnice sv. Karla Boromejského
• 1931 - pošta přestěhována do nové poštovní budovy
• 1932 - otevřena ozdravovna bohumínských drátoven nad vilovou čtvrtí
• 1934 - zahájen provoz v nově upraveném koupališti u lázní
• 1933-34 – založeno v městě muzeum
• 1935 - zrušena soukromá dívčí škola v klášteře
• 1935 - stavba nového betonového mostu za kostelem směrem k nádraží
• 1936 - založena ve městě skupina červeného kříže
• 1936 - umístěn ve městě „Státní policejní úřad“
• 1937 - započato s dlážděním dnešní ulice Míru
• 1938 – v parku odhalen pomník významného albrechtického rodáka Dr. Primavesiho

Z. Šlagorová, kronikářka